News

5.7.2018
***Scroll down for Czech***
Magical Mystery Mexico
 More than one month has passed since we came back from Mexico and I got finally used to the fact that our intercontinental adventure has come to an end.
We left Prague with a simple plan made of 10 booked shows. We intended leaving the rest of our stay open and self-organised. And it was a good intention, since Mexico chose our plans to be different.
Not even those ten shows were in our control: half of it took a place elsewhere and led us to change our route and the places we were planning on seeing and experience. But we gave a freedom to Providence to lead us. And the Providence started to be very creative. Travel 8 hours to the north (when we were originally heading south) to play a show planned 5 days in advance by people none of us or our Mexican friends know? Of course! What if it’s going to be the best show ever? Beyond Providence there have been terrestrial beings who took care of the developing of our story. Sometimes their ideas were so bold and hell-bent that we had to refuse it with a heavy heart and mind. We are sorry, Samuel & Diego! Maybe we lost our youthly tenacity, but it’s been great to meet you who inspires us to be a little more tenacious and brave a little more like you. You reminded us not to lose the boldness and the intensity in our acting definitively.
Thanks, César aka John Nash, for spending whole evenings recording our tapes and not hesitating in inviting your family and friends to join you in your organised guerrilla charity! Thanks for letting us rest in shades of your houses and flats and thanks for showing us the magical spots, veggie-friendly taquerias and other wonders of Mexico. And thanks for getting us 12 kilograms of fruits just for us to taste them. And thanks for driving us around town at night just to shows us a Luis Barragán’s half-forgotten house. And thanks for giving up work one whole afternoon to eat with us bizarre jicaletas and visit with us the Museum of Train Accidents. And thanks for not cancelling a show just because a pissed off neighbour threw a gas bomb from terrace on the band and iits audience. And thanks to all of you for making us feel not as strangers, but always as old friends on visit.
K.
                                                                                                        ///
 
Magical Mystery Mexico
Už je to déle než měsíc, co jsme se vrátili domů, tak už jsem si nějak přivykla pocitu, že je naše mezikontinentální dobrodružství u konce.
Z Prahy jsme odjeli pouze s jediným plánem, a to s deseti zabookovanými koncerty. Zbytek pobytu jsme chtěli ponechat samoorganizační. A to byl dobrej předpoklad, protože pokud jsme si něco naplánovali, Mexiko se rozhodlo, že to chce jinak. Ani těch deset koncertů nakonec nebylo v naší režii, nakonec jsme polovinu koncertů odehráli úplně někde jinde, než jsme si původně mysleli, což nám zamíchalo s městy a místy, která jsme chtěli cestou vidět a zažít. Ale jak jsme ponechali volný průběh Prozřetelnosti, ta neváhala a začala nás dost kreativně dirigovat. Jet osm hodin na sever, kde se koncík dohodl pět dní předem? S lidmi, které nikdo z nás, ani z našich mexických kámošíků, nezná? Jasně! Co, když to bude nejlepší koncík našeho života? Kromě Prozřetelnosti se na našem příběhu podílely samozřejmě i pozemské bytosti. Někdy to byly nápady tak odvážné, až krkolomné, že jsme je s nelehkým srdcem i hlavou odmítli. Promiňte, Samueli & Diego! Asi už ztrácíme mladickou urputnost a odvážnost, ale je důležitý potkávat lidi jako vy, abyste tu urputnost a odvážnost člověku připomínali a on si je obě dokázal díky tomu udržet.
Díky, Césare aka Johne Nashi, že jsi nám po večerech vyráběl kazety a do organizovaného dobročinu jsi neváhal zapojit kamarády i členy rodiny. Díky, že jste nás nechávali odpočívat v chládku vašich domovů a ukazovali jste nám magická zákoutí, bezmasé taquerie a další divy Mexika. A že jste nám koupili dvanáct kilo ovoce jenom proto, abychom ho mohli ochutnat. Že jste nás v jednu ráno vozili autem po městě, abychom si prohlédli polozapomenutý dům od Luise Barragána. Že jste se vykašlali na práci, abychom si spolu mohli dát prapodivný jicaletas a vzali nás do muzea vlakových nehod. A že jste neodpískali koncert, když nasranej soused hodil do publika a na kapelu z balkónu plynovou bombu. A díky vám za to, že jsme se vaší zemi necítili jako cizinci, ale jako starý kámoši, co zase jednou navštívili kámoše.
K.

 

30.5.2018
Srdečně všechny zveme na naše společné miniturné s naší oblíbenou francouzskou postpunkovou kapelou FUTUR.s MORT.s. My se moc těšíme! Uvidíme se tady:
/

We’d like to invite you heartily to our closest minitour together with our favourite French post-punk band called FUTUR.s MORT.s. We are so pleased to play together! See you here:

07.06. @ PIVOVAR, Prachatice – w/ Futur.s Mort.s
08.06. @ Třebíč (CZ)- w/ Futur.s Mort.s
09.06. @ KUBIK, Trnava (SK)- w/ Futur.s Mort.s
11.06. @ BAJKAZYL, Brno (CZ) – w/ Futur.s Mort.s

 

6.5.2018
Hola, amigos! We are in Mexico, let us meet you here and there:

04.05. @ DIRTY SOUNDS,  Mexico City – w/ Fragmentos, Martillo, X Hasta El Final X, Pradera Mx, SPM, B 301
11.05. @ MUNGOS, Tampico
12.05. @ NORMA METRALLAS, Guadalajara – w/ Párraz, Bardo
13.05. @ MALINCHE, Manzanillo – w/ Párraz, Bardo
18.05. @ DOBRMAN GANG, Aguascalientes – w/ Tot, Car Crash Sisters
19.05.@ OJO DE TIGRE, Gomez Palacio – w/ Codex Gigas
25.05. @ TESTAROSSA, León – w/ Never Been To Budapest, Annelie
26.05. @ ANTIK, Guanajuato – w/ Never Been To Budapest, Annelie

 

6.3.2018
Vinyl Songs About Persecution můžete od minulého týdne koupit v obchodě Rekomando * Knihkupectví & Record Store / Polí5 & After Aliance.

 

3.2.2018
We published a few grateful words about our tour. They are dedicated to all people we have met all around Europe. You can read it below (EN/CZ version). Thank you.
/
Dovolili jsme si zveřejnit pár řádků, které jsou věnovány hlavně těm, které jsme na cestách po Evropě potkali. Můžete číst níže (EN/CZ verze). Děkujeme vám.

***Scroll down for Czech***
An Ambiguous Report about the End of the Tour
We left home for 3 months and 1 day exactly. We drove through 13 countries and played 56 gigs. We didn’t play every day; we wanted to spend some time in certain places and smell the atmosphere, the smells, the different air humidity and – with guilty pleasure – to enjoy local oddities, of course. You know how it works. The weirder, greater the fun. We’ve met hundreds of interesting, unique and extraordinary people or just simply nice, unpretending friends. And all of them opened their doors and their lives to us. I’ve been writing down all their names regularly, as well as the reasons why I will remember them. I wrote down the names of the places we visited, and my feelings about every new day that has come. I have more than 100 pages of these notes. I will remember you all and, in case of hesitation, I can refresh my memories with my external paper memory.
We played in rock clubs, loud, as we like, but also in cafes and music pubs, where we were the quietest element in the whole room. We played at a flea market, in a tearoom, in a vinyl store; we played an open air concert in a garden in the end of October; we played in a baroque auditorium, in a basement, in a discotheque, in a snack bar for tourists with a tree growing in the middle of the stage, in a few restaurants, where our band was announced as a part of the daily menu, in squats, in community centres providing help to people in need or just making people feel good; we played in an eco-bar made out of trash, in a former cultural centre bringing us back to 80s real socialism, and in a shopping centre, using the escalator to load in our equipment. We also played a secret show organised in a few hours in a practice space, where it was so crowded you couldn’t stop thinking about how the term “secret show” was just a well-advised marketing approach devised by our promoter.
We slept on sofas, in attics, in a container built in an attic, in a living room in a small house shared with four small kids, in sweet-scented hotels, in not so sweet-scented guesthouses, in an atelier that smelled of turpentine. We slept in a house where the next morning we got visited by a real estate agent and her customer; we slept in a children’s room on a children’s mattress with our feet hanging out… We slept in houses, flats and beds of our friends and people who became our friends, when we met each other. And all of these experiences together are breath-taking, and I cannot express how deeply grateful I am to all of them, for their care, their creativity, their hospitality and for the friendly atmosphere they made for us.
Three months are gone. And I still can’t believe how fast the time has passed. And I feel some sadness in this astonishment. All the experiences were very condensed, ups alternated deep downs – physical fatigue, when one just needs solitude and calmness, but the moment brings you the exact contrary. Only great sessions or surprising situations could charge one’s empty batteries and fill in new energy. There were almost every day new places and new people. Often a new day was the very opposite of the day before, so the palette of our experiences was more and more colourful, and we witnessed new and new shades of these colours.
We got in troubles too. We were considering calling off the tour and going home. But actually we had no home, as we had voluntarily become homeless for these three months. Although we’ve been into stressful situations (for better understanding – the feeling of being fucked up), I was surprised we didn’t panic. And do you know why? It’s because we have never been alone in our troubles. Even when we couldn’t see a way out, we always had somebody on our side who was thinking about us and who was bringing together their own mates to find a solution. And not just people within the music scene and similar outsiders (Thank you, tow truck man! Thank you psytrance hosts in Oberwart! Thank you, friends in Cerkno for the tequilas for breakfast!). Every situation had its answers. And the answer was simply lying in mutual human help and support. In a tour, gigs take no more than one hour per day. The rest of the time we have been dealing with other surprises the road brought us. The strongest impressions from the tour have been left by the human beings we met. We had the opportunity to observe their relationship with the world and how they fit in it. Perhaps some of you, who I am writing about, are reading these lines right now. Thanks to people of your kind, Earth is not such a bad place to live in.
K.

 

///
Nejasná zpráva o konci turné
Domov jsme opustili přesně na 3 měsíce a 1 den. Projeli jsme 13 zemí a odehráli 56 koncertů. Nehráli jsme tedy každý den, samozřejmě jsme chtěli na nějakých místech zůstat a sát tam atmosféru, vůně, vlhkost jiného vzduchu a s hříšnou rozkoší si užívat místních nezvyklostí. Znáte to – čím větší bizár, tím větší radost. Setkali jsme s několika stovkami zajímavých, neuchopitelně zvláštních nebo naopak nijak neokázalých, prostě jen hezkých lidí. A tito lidé nám otevřeli dveře nejen do svých míst, ale pustili nás i do svých životů. Pravidelně jsem si zapisovala jména těchto lidí, a taky to, kvůli čemu si je budu pamatovat, zaznamenávala jsem jména navštívených míst a pocity a stavy, které mi každý nový den přinesl. Mám přes 100 stran takových zápisků. Všechny si budu pamatovat, a i kdybych zaváhala, mám to všechno uložené ve své papírové externí paměti.
Hráli jsme v rockových klubech, nahlas, jak to máme rádi, ale taky v kavárnách a music pubech, kde jsme byli naopak tím nejtišším elementem my. Hráli jsme na bleším trhu, v čajovně, v obchodě s deskami, odehráli jsme koncert na zahradě na konci října, hráli jsme v barokním auditoriu, ve sklepě, na diskotéce, v kiosku pro turisty, kde uprostřed pódia rostl strom, v několika restauracích, kde byla naše kapela uvedena jako součást menu, ve squatech, v komunitních centrech, která pomáhala potřebným a dělala radost i ostatním okolo, v eco-baru postaveném z odpadků, v prostoru, co býval součástí kulturáku, jehož genius loci nás vtáhnul do osmdesátek v socrealistickým diktátu, v nákupním centru, kde jsme si aparát posílali po jezdících schodech. A taky jsme odehráli tajný, v podstatě během pár hodin zorganizovaný koncert ve zkušebně, kde se objevilo tolik lidí, a kdy se nedalo nemyslet na to, že to označení „secret concert“ je vlastně dobře promyšlený marketingový tah ze strany promotérky.
Spali jsme na gauči, na půdě, v unimobuňce, která stála na půdě, v obýváku v maličkém domě se čtyřmi dětmi, ve voňavoučkých hotelech, i v méně voňavoučkých hostelech, v ateliéru, kde voněl terpentýn. Spali jsme v domě, kdy ráno do našeho pokoje přišla na prohlídku realitní agentka se zájemcem o koupi, spali jsme v dětském pokoji na dětské matraci, z níž nám čouhala chodidla do vzduchu… Spali jsme v domech, bytech a postelích našich přátel i lidí, kteří se našimi přáteli následně stali. A všechno tohle dohromady bylo tak dechberoucí, že nejsem schopná vyjádřit, jak hluboce jim děkuji za všechnu péči, vynalézavost, pohostinnost a přátelskou atmosféru, kterou pro nás vytvořili.
Tři měsíce utekly mnohem rychleji, než jsem očekávala, i když jsem se předem v duchu připravovala, že ten čas odteče jako rozvodněná řeka. I přesto mě ta rychlost nakonec udivila a můj údiv má pachuť smutku. Všechny zážitky byly velmi zhuštěný, totální vrcholy šly mnohdy ruku v ruce s propady – fyzická únava, kdy člověk potřebuje jen samotu a ticho, ale chvíle tomu chce přesně naopak. Jenže skvělý setkání nebo překvapivý situace nakonec dokázaly z vybitých baterií vytáhnout další energii. Téměř každý den nové místo a noví lidé. Nový den se často stal opakem dne předchozího, a tak se nám naše paleta barev poznávání a zážitků neustále rozšiřovala nejen o nové barvy, ale i o další, předtím neznámé a netušené, odstíny.
Taky nás potkaly tzv. posery, kdy jsme si skoro mohli sbalit svejch pár švestek a vrátit se domů. No jo, jenže my se ani neměli kam vrátit, protože jsme se na tenhle čtvrtrok dobrovolně stali bezdomovci. Ač některé situace byly velmi stresující (pro přesnější pochopení – takový ten pocit, že jste úplně v prdeli), zpětně jsem v údivu, že jsme nepropadali panice. A víte proč? Protože jsme na naše problémy nebyli sami. I když naše dvě hlavy v jednu chvíli neviděli řešení, vedle nás byl někdo, kdo o naší situaci přemýšlel a neváhal do řešení zapojit i další svoje kumpány. A nejednalo se jen o lidi okolo muziky, který jsme potkávali na koncertech, tohle se stávalo i mimo naši sociální bublinu (díky pane z odtahovky! díky psytrance hosteliéři v Oberwartu!, díky kluci z Cerkna, který jste nám k snídani koupili tequilu!). Všechny situace měly svoje řešení. A k vyřešení problémů stačila prostá skutečnost: To, že si lidi navzájem dokážou pomáhat a podporovat se. Samotné koncerty na turné zabírali asi hodinu denně, po zbytek času jsme se vypořádávali s úklady a překvapeními, které na nás číhaly cestou. Největší dojem z turné na mě udělali právě lidské bytosti, které jsme potkali a měli jsme možnost pozorovat jejich vztah ke světu, a to, jak v něm fungují. Snad tyto řádky čtou i ti z vás, o kterých tu píšu. Díky lidem jako jste vy, to tady na zeměkouli není zase tak špatný místo k životu.
K.

 

22.1.2018
Vážení přátelé, kamarádi, fanoušci a další blázni,
na turné jsme odjížděli vybaveni krásným mechandisem z dílny Odsvetlusky (ve spolupráci s Petrem Kalašem), ale do ČR jsme se vrátili bez něj. Abyste se necítili ošizeni, můžete si objednat triko podle svých představ, a na základě vašeho přání vám triko necháme vyrobit. Nabízíme je v barvách: černá, bílá, červená. Velikost: S, M, L, XL. Varianta: unisex (mužské triko) nebo ženské triko. Tašky ještě nějaké máme, takže ty jsou k mání hned. Máte-li zájem, pište sem a upřesněte svoje přání: kczkaka@gmail.com.

Čím dřív se ozvete, tím dřív zadáme výrobu celé objednávky. Děkujeme za přízeň a uvidíme se na koncertech!

/

Dear friends, pals, fans & other enthusiasts,
we started our tour with beautiful merchandise by Odsvetlusky (as a teamwork with Petr Kalaš), but all the T-shirts are sold out now. There are just some bags still available. But you can order new T-shirts according to your wishes and we will let them produce for you. You can chose a color: black, white, red. Size: S, M, L, XL. Model: unisex (male) or female. If you are interested, write us and state your specific wishes here: kczkaka@gmail.com.

As soon you can let us know, the order will be done. Thank you for you favor and we are hoping to see you soon!

triko01triko03triko04triko02

 

25.9.2017
Věk se s věkem konečně sešel a 3. října budeme dvojnásobně křít náš 10″ vinyl Songs About Persecution  společně s Oswald Schneider a jejich novou deskou Wald Schneid. Pro bližší informace sledujte, prosím, fb událost.

/

We would like you to invite you to our double-release party together with the band Oswald Schneider. We will introduce to you our record Songs About Persecution and Oswald Schneider’s Wald Schneid. For details check the FB event here.

 

22.8.2017
Dear friends, here’s a couple of more good occasions to come and see us playing… and contribute to a good cause.

On Tuesday, October 3rd in Klubovna Povaleč we will introduce to you our new release Songs About Persecution (10′ vinyl) together with Oswald Schneider’s new record – two new born records on one same night!

The closest shows:
02.09. @ HOSPODA U LETNÍHO KINA, Litoměřice
22.09. @ ZOROFEST, Leipzig
23.09. @ S HARPUNOU NA TETANUS, Penzion U Parádů, Frantoly – w / Kalle, Sartaktarak, Jakub Šimanský
03.10. @ KLUBOVNA POVALEČ, Praha – w/ Oswald Schneider

 

13.2.2017
Dear friends, here’s a couple of events where you’ll be able to hear Oswaldovi playing in the neighbourhoods of Prague and Dvůr Králové nad Labem. Sun Wu Kung Hibernia is a one-day festival that will take place on February 18 at U Šulclů, Vitěžná-Záboří, Dvůr Králové nad Labem. With us there will be also Hissing Fauna, Pacino, Ghettoblaster, Násilník.

Next month come to visit us and L’Ocelle Mar at Kavárna Potrvá, Prague on March 12.

One last appointment is at Bárka in Točník with OTK on March 31.

/
Srdečně zdravím, a zvu na pár akcí, které se budou konat v okolí Prahy a v okolí Dvora Králové nad Labem. Sun Wu Kung Hibernia je jednodenní zimní verze letního festivalu a letos se koná v sobotu 18.2. v hospodě U Šulců, v obci Vítězná-Záboří, Dvůr Králové nad Labem. Společně s námi zahrají také Hissing Fauna, Pacino, Ghettoblaster, Násilník.

Příští měsíc můžete přijít navštívit Oswaldovi a L’ocelle mar  v Praze v kavárně Potrvá v neděli 12.3.

Poslední aktualitou je koncert na Točníku v legendární Bárce společně s legendarními OTK, a to v pátek 31.3.

/
Cari amici, venite a trovarci nei dintorni di Praga o di Dvůr Králové nad Labem. Con Oswaldovi suoneremo al minifestival Sun Wu Kung Hibernia che si svolgerà il 18 febbraio a  U Šulclů, Vitěžná-Záboří, Dvůr Králové nad Labem. Con noi suoneranno anche Hissing Fauna, Pacino, Ghettoblaster, Násilník.

A marzo suoneremo con L’Ocelle Mar alla Kavárna Potrvá a Praga il 12 marzo.

Un ultimo appuntamento è poi al Bárka a Točník il 31 marzo con i nostri amici OTK.

 

24.8.2016
Uvidíme se v Brně 17.9. v Kabinetu Múz společně s brněnskými Nikander a berlínskými Caudal.
Dále ještě 1.10. v Táboře ve Vodárenské věži společně s obrazy Jitky Petrášové.

/
See you in Brno on September 17 at Kabinet Múz together with Nikander, great band from Brno and Caudal, trio from Berlin including Aidan Baker from Nadja on guitar.
On October 1 at the watertower in Tábor (Vodárenská věž) we’ll play to say bye to Jitka Petršová’s paintings . You can drop by and visit Jitka’s exhibition thru all the month of September already.

/
Venite a trovarci a Brno il 17 settembre al Kabinet Múz. Dopo di noi suoneranno Nikander, geniale gruppo locale e Caudal, un trio berlinese con Aidan Baker dei Nadja alla chitarra.
Il primo ottobre invece siamo a Tábor per dire ciao ciao ai dipinti di Jitka Petrášová che potete vedere per tutto il mese di settembre alla torre dell’acquedotto a Tábor (Vodárenská věž)

 

1.6.2016
Uvidíme se o víkendu 24.-26.6. na Noise Party vol. VIII v kempu v Rechlích u Prachatic, spolu s Kurws, Tumido, Květoslavem Dolejším, Depakine Chrono, Fat Old Donald a dalšíma božíma kapelama a lidma.

Více informací je naservírováno TADY